aktualizace

     
           
 

Qauto.cz

 

kontakt qauto@email.cz

 
           
  web na podporu elektromobility  
 

 
   

 

 
   
         
     

 

 
     

test dodávky Nissan eNV-200

 
     

(červen 2015)

 
      Měl jsem možnost na cca 14dní otestovat zapůjčený vůz ve verzi van - níže uvádím první zkušenosti:  
 

   Peugeot 106 Electric

              - galerie

  *  Uváděný dojezd na plné nabití činí 160km – skutečnost je ovšem kolem cca 120km. První test byl už ve vlastní přepravě samotného vozidla na trase Praha-Šumperk, což je asi 250km po nejrychlejší trase.  
         
 

   Nissan Leaf ZE0

              - náš Leaf

              - cesta na Slovensko

              - galerie

  Při svém testování jsem záměrně ignoroval rychlodobíjecí stanice ČEZu, vzhledem k tomu, že dle mého názoru velmi často vykazují nefunkčnost a častou poruchovost a nelíbí se mi přístup ČEZu k budování rychlodobíjecí sítě. Využil jsem rychlonabíjecí stanici u Auto-IN - dealera Nissan v Pardubicích. Trasa Praha-Pardubice byla asi 90km ovšem téměř celá po dálnici D11 - pro jistotu jsem začal na rychlosti cca 80-90km/h. Během chvilky mě minul rychlý kamion, za který jsem se pověsil a už nepustil. Výsledkem byla cca hodinová cesta k první nabíjecí zastávce a v nádrži zůstávalo stále pěkných 17% energie což bylo 25km v daný okamžik, protože palubní počítač aktualní dojezd vypočítává také z aktualního jízdního stylu.  
         
 

   Nissan eNV 200

             - elektrouživatel

             - po 180 000 km

  Rychlonabíjení trvalo asi 25min, jenže jsem se „zakecal“ a po asi 40-ti minutách jsem odjížděl s 92% energie v bateriích a počítač hlásil 136km dojezd. Čekalo mě asi 120km cesty, ovšem se značným převýšením. Zvolil jsem trasu přes Choceň a Lanškroun, protože ji znám a měl jsem kousek od Lanškrouna možnost případného dobití na malé vodní elektrárně. Tam také čekali kamarádi a potenciální zájemci o vozidlo, takže tam se prostě zastavit muselo. Jel jsem v režimu EKO a cca 85km jsem urazil za 1hod a 20min, počítač ukazoval dojezd 35km, což by vyšlo až do Šumperka.  
      Ovšem „musel“ jsem ukázat, jak se to nabíjí a když už se to nabíjelo, tak jsem se opět zakecal a po asi 2 hodinách  
 

   otázky a odpovědi

   úvahy a kalkulace

   akce & srazy

   testy elektromobilů

   co se spalovacím motorem ?

  povídání a obědváním a s krátkou projížďkou pro zájemce, jsem vyrazil na zbytek cesty až domů. Přibyl mi jeden pasažer (dodávka je pouze dvoumístná), který se se mnou do Šumperka svezl na kafe, trochu si zařídil a pak se odvezl na vlak do Zábřeha. Já jsem pak podruhé dorazil do Šumperka.

Celková doba jízdy Praha-Šumperk s nabíjením v Pardubicích (jiná rychlonabíječka zatím bohužel na dané trase není a dobrovolnou zastávku u Lanškrouna napočítám) trvala cca 3,5hod. což je průměrná rychlost 71km/h a to je podle mě dost dobré. Spalovacím autem to „normálním“ stylem jízdy dělám asi za 2,5hodiny čisté jízdy. Při cestě s rodinou k tomu ovšem nutno zastávky počítat.

 
     

S prvním elektrickým přesunem jsem byl tedy velmi spokojen. Ještě doplňuji, že teplota byla 7st C, při jízdě jsem vyhříval jen sedadlo a volant. Při nabíjení v Pardubicích jsem si auto vytopil na maximum.

Dále na auto ovšem čekala práce. Zejména na trasách mnohokrát Šumperk-Olomouc a zpět, Šumperk-Břeclav a zpět k, tomu kratší pojížďky po okolí Šumperka a Olomouce. Při cestách do Břeclavi jsem využil rychlonabíječku spol. RAMI ve Vyškově, která pracovala bezvadně a umožňovala rychlodobítí během cca 20-30min, Při delších stáních v cílových místech jsem auto napájel z klasické 16A / 200V zásuvky po dobu nutnou pro mou práci.

V daném testovacím týdnu se pěkně oteplilo a na dojezdu respektive na rychlosti úbytku energie se to pozitivně projevovalo. Dostal jsem sice info, že bateriový prostor je vyhřívaný a klimatizovaný, ovšem tepelně izolovaný asi moc nebude – jen můj názor, vyplývající z vlivu venkovní teploty na dojezd.

Režim EKO jsem krom prvního přesunu z Prahy již nikdy nepoužíval. Hodně jsem využíval pro jízdu režim B, který má intenzivnější rekuperaci a umožňuje v podstatě auto ovládat jedním pedálem. Později jsem si i „hrál“ s přepínáním režimu D a B za jízdy, tedy mírná a silná rekuperace. Pro delší sjezd byl režim D, kdy jsem měl nohu z plynu a při finálním dobrždění např. před obcí jsem přepnul na režim B a zase zpět. Pro běžné ježdění je pro mě ideál hned přepnout na režim "B" a dále auto ovládat pouze plynovým pedálem - je to velmi pohodlné i bezpečné. Dále je velmi příjemný přechod ze silného záběru motoru do silné rekuperace – typycký městský provoz. Přiznám se, že na volné silnici jsem to dělal někdy taky schválně, abych si to užil.

Práce s autem byla velmi příjemná. Krásná, klidná a tichá jízda, velmi dynamická bez jakýchkoli vibrací a tradičního hluku. Auto bylo velmi slušně vybaveno, nechyběla couvací kamera, navigační systém s automatickou pamětí pro místa, kde se nabíjelo, které Vám při příští cestě sám nabízel. Bylo to velmi příjemné zejména vzhledem k tomu, že vidíme vzdálenost k cíli i zbývající dojezd auta. Pokud to doplním o kvalitní dílenské zpracování, příjemná sedadla i výbava, relativně velký, osvětlený a dobře přístupný nákladový prostor - mé vozidlo bylo vybaveno pravými i levými posuvnými dveřmi, tak celkový dojem byl velmi pozitivní.

Samozřejmě, že auto mělo i několik naštěstí jen kosmetických vad. Vybírám např. pro mě nesmyslná „bambule“ na dveřích řidiče a spolujezdce z ovládacími tlačítky stahování oken, která Vás téměř nepřetržitě tlačí pod koleno a pro ovládání oken se rukou k ní musíte dost nahnout. Chybějící háček na bundu v kabině, to jsme řešili prostě hozením svršků do krabice v nákladovém prostoru. Sluneční clona, která se po překlopení k bočnímu okénku zároveň také skloní, takže stín z bočního slunce vrhá někam na prsa a sluníčko pěkně svítí přímo do očí. Úzké a hluboké odkládací kapsy v předních dveřích, kam se nevejde ruka tzn. odloženou věc už bez nářadí nevytáhnete atd. – ale to jsou podle mě v danou chvíli drobnosti.

Pro mě ovšem jeho největší slabinou je chybějící infrastruktura stanic s rychlodobíjením. Přesto, že takové auto má své pracovní využití, tak čekat někde i na jen částečné nabití několik hodin je v reálném životě komplikace a okruh potenciálních zájemců se tímto  výrazně zužuje.

A je to velká škoda, protože cestovat s tímto autem i několik hodin a delší vzdálenosti není vůbec únavné. Naopak jízda je příjemná, nečekaně dynamická a řidiči se z auta vůbec nechce. Kolega jednou po návratu z cca 250km dlouhé cesty chytil volant a řekl: „ach jo, ještě bych někam zajel.....“