|
aktualizace |
|||||
|
|
|||||
|
|
|||||
 
|
|||||
| zpět na hlavní stránku |
|
||||
|
test Škoda Octavia Green e-Line |
|||||
| zpět na další testy |
(květen 2016) |
||||
| po prvním usednutí za volant si člověk uvědomil, že se jedná o cca 4 roky staré auto. Tomu odpovídalo uspořádání palubní desky a vůbec celého prostoru pro řidiče. Chvíli jsem proklikával ovládání informačního panelu, který na mě ve výsledku působil dost zmatečně a byl dost vzdálen intuitivnímu ovládání na jaké jsme u koncernových aut zvyklí. Některé | |||||
| údaje, jako např. aktuální odběr energie velkých spotřebičů a jiné, jsem tam ovšem hledal marně. | |||||
| Volba jízdních režimů se provádí řadící pákou jakou známe z aut s automatickou převodovkou. U elektromobilu je to celkem nepraktické, vzhledem k tomu, že při volbě režimů v jiných jak krajních polohách, řidič musí páku očima sledovat, aby se trefil. Prostě čudlík je čudlík. Auto se rozjede s dynamikou odpovídající jeho výkonu. Ovšem zarážel mě podivný chraplavý zvuk vydávající pravděpodobně měnič pod přední kapotou. Do kabiny navíc výrazně proniká aerodynamický hluk a především hluk od pneumatik.Výkon výrobce udává 85kW ovšem manželka s Leafem s 80kW mi při rozjezdu ujela........ Jízda se "Škodou Oct. Green E atd." ovšem byla jinak celkem příjemná ovšem v porovnání s Leafem o dost tvrdší, což přikládám na vrub koncernové politice nastavení podvozku pro všechna jejich auta. | |||||
| Ovšem i při tvrdším, pravděpodobně sportovnějším nastavení, auto nedokázalo projet zatáčku takovým tempem jako | |||||
|
Leaf, který dle názoru všech zúčastněných, působil komfortněji,
prostorněji a ovládal se mnohem příjemněji. Velká divočina byl ukazatel kapacity baterie (pro řidiče EV jeden z nejsledovanějších údajů), který vypadal asi jako teploměr chladící kapaliny u levného auta z roku 1999. Prostě malý budíček ve sdruženém přístroji s malou ručičkou, na ciferníku o výseči cca 60stupňů jen krajní hodnoty 0 a 1 a asi čtyři dílky, po kterých se tato ručička proháněla téměř rychlostí vteřinovky. Hodnotu si řidič mohl zhruba odhadnout. V podobném duchu informoval digitální ukazatel o |
|||||
| zbývajících km z dojezdu. | |||||
|
Čísla na něm se měnila jako u Sazky. Jednu chvíli ukazatel oznamoval
dojezd 125km a v kabině vládl optimismus. Za pár vteřin to bylo 76km a
to nám trochu ztuhl úsměv. Po další minutě jsme byli na cca 50-ti km.
Následně jsme velmi citlivou jízdou zvedli dojezd na cca 70km, ale výš
se to už nepodařilo. Tento číselný tanec se odehrál během cca 15-ti km.
V podobném duchu se tyto ukazatele dále předváděli po celou dobu jízdy,
takže posádka mohla jen doufat, že dosáhne cíle. Celkový dojezd jsem
nezkoušel, vzhledem k počasí jsme nevyzkoušeli ani topení a klimu. Chyběl vyhřívaný volant a nevím jestli byla vyhřívaná sedadla.
Závěrem mohu říct, že auto na mě působilo dojmem ušití horkou jehlou - "Elektromobily? no to my přece, kdybychom chtěli, tak samozřejmě taky umíme !! kolik chcete , nakrájíme, zabalíme..." |
|||||
| Ano. Auto jelo. Dynamika obstojná ovšem neodpovídala udávanému výkonu. Celkový dojem byl velmi rozpačitý. Auto působilo velmi tvrdě, nepohodlně, subjektivně jsem se v něm necítil moc dobře. Bylo hlučné ovšem nic tam nedrnčelo ani neklepalo a jinak dílensky bylo zpracováno dobře. Ovšem elektromobily jsou dnes úplně jinde. Přesto, že tato E-Octavia je vývojový vrstevník Nissanu Leaf, stále se mi nutilo srovnání této E-Octavie s letitým P106 Electric - prostě působily jako ze stejné doby ovšem dělí je cca 20 let. | |||||
|
zpět na hlavní stránku
|
|
||||
|
|
|||||
