|
|
|||||
|
|
|||||
|
|
|||||
 
|
|||||
| zpět na hlavní stránku |
|
||||
|
cesta na Slovensko |
|||||
|
(prosinec 2015) |
|||||
| trošku recese a trošku testování | |||||
| pro mnoho lidí je to otázka. Kam se s tím elektromobilem dá dojet? Je to jen na ježdění kolem komína? Jak by vypadala delší cesta ? | |||||
| Pokud je člověk na pochybách, tak nejlepší odpověď dá pokus. S kamarádem jsme se dohodli, že provedeme takový test a vyzkoušíme to na Nissanu Leaf a dodávce Nissan eNV200. Bohužel dodávka se z časových důvodů zúčastnit testu nemohla, takže jel pouze Leaf. Jednou v sobotu ráno jsem si přivstal, vzal pár drobných EUR z hrnku a vyjel delší cestu vyzkoušet. Vybral jsem cestu na Slovensko, protože je tam fungující síť rychlonabíjecích stanis GreenWay, kombinace dálnic, silnic, solidního převýšení a fajn lidi. Zkoušet to tam, kde síť stanic není, by nemělo moc smysl. | |||||
| Vyjel jsem ze Šumperka. První nabíjení bylo na soukromém Chademo ve Valašském Meziříčí cca 130km. Pak už zbývalo jen přejet přes Makov a Beskydy do Žiliny. Nikdy mě nenapadlo, že už tady dosáhnu nadmořské výšky cca 900m. Asi 90km jsem ujel za cca 1,5hodiny bez použití dálnice. Navigace mě bez problémů přivedla k 1. slovenské nabíjecí stanici v Žilině umístěné v podzemním parkovišti nákupního centra. Za 30min. na 85% nabíjení jsem si ani pořádně nestihl nic dát nebo prohlédnout a vyrazil k další nabíječce v Ružomberku. | |||||
| Vzdálenost byla jen asi 70km a proto jsem se rozhodl vyzkoušet dálniční tempo. Auto jelo parádně rychlostí 135km/h na tempomatu a za bedlivého sledování zbývající vzdálenosti k cíli, kapacity baterií, zbývajícího dojezdu a jejich neustálého porovnávání.K nabíječce jsem dorazil po chvíli jízdy se zbytkem cca 30% kapacity a cca 40km dojezdu což mě celkem příjemně překvapilo. Tady jsem se rozhodl "natankovat" trochu víc na 94%, protože mě čekala dálnice a stoupání do cca 700m n/m už u Liptovského Mikuláše. Vzdálenost asi 90km v podstatě celou po dálnici do Popradu jsem projel rychlostí 115 km/h na tempomatu a do cíle jsem dorazil se zbytkem v "nádrži" cca 20% a 24km. Najel jsem tady bohužel asi o 20km víc. Navigace fungovala velmi dobře, pouze si musím postěžovat na nové auto, s neaktuálními mapovými podklady. Mnoho silnic a zejména novějších dálnic navigace nezná. Potom je nepříjemné, když po nové silnici jedete a nevidíte zbývající vzdálenost k cíli. V Popradu, u obchodního centra, jsem nabil cca 30min. a vyrazil na projížďku do Vysokých Tater. | |||||
| Zrovna se strhla slušná chumelenice a na silnicích to bylo znát. Během chvíle napadlo asi 10cm sněhu, které ovšem začali místní silničáři ošetřovat. Potkával jsem značné množství pluhů, na rozdíl od našich silničářů, kde mě to připadá spíše tak, že se nejdříve podívají na kalendář, a když zjistí, že je teprve listopad, tak v rámci úspor raději nikam nevyjedou, protože to stejně roztaje. Vyzkoušel jsem také neplánovaně, jak se auto chová na sněhu - prostě paráda. Citlivé, jak na plyn, tak na volant, vyvážené, dobře držící stopu. Chtěl jsem se také podívat na Lomnický štít, bohužiaľ lanovka nepremávala lebo bol silný vietor a chumelenica. Stejně by nebylo nic vidět, takže jsem se po projížďce pod Vysokými Tatrami, přes Tatranskou Lomnici (cca 1000 n/m) vrátil zpět do Popradu, auto píchl k nabíječce a šel se podívat o patro výš po dárcích pro děcka. Za cca 40min. bylo nabito a já vyrazil na cestu zpět po stejné trase. Bylo už cca 17hod, takže tma a pořád chumelenice, i na dálnici cca 5-10cm sněhu - to trvala až téměř k Ružomberoku. Nabíjení probíhalo absolutně bez problémově. Nabíječky jsou umístěny buď u čerpacích stanic nebo u obchodních center. Tzn. žádný problém s tím, jak strávit čas pro nabíjení. Auto jelo taky bezvadně a ukazuje, že pokud máte k dispozici kvalitní síť nabíjecích stanic, není vůbec žádný problém vydat se i na delší cestu. I při této cestě jsem se opět přesvědčil (nebo jsem spíš přesvědčil pár jedinců, na které jsem narazil), že spalovací motor opravdu nemůže soupeřit s elektromotorem. Po cestě se našlo celkem dost "vytuněných závodníků" , kteří si chtěli měřit síly. Některým jsem "vyhověl" a ukázal, jak se má zrychlovat. Se dvěma to byl následně i příjemný rozhovor u nabíječky v Ružomberoku, kde je zajímalo - čo v tom preboha máte za motor !? | |||||
| Jediný okamžik, kdy jsem trochu musel počítat a zvolnit, byla cesta z Valašského Meziříčí domů tzn cca 130km bez možnosti dobití, kdy nízká venkovní teplota (asi -5st C). Zapnuté topení, spotřebiče a nemožnost dobití po cestě znamenalo opravdu hodně úspornou jízdu. Doplňuji, že samozřejmě po celou dobu cesty bylo v činnosti automatické vytápění, vyhřívání volantu, sedadel, všechno osvětlení, muzika a vůbec veškeré spotřebiče. | |||||
| Celá cesta byla výsledných celkem 870km, včetně projížďky po Vysokých Tatrách. Cesta tam a zpět 750km, která trvala 9 hodin tam a 6,5 hodiny zpět - včetně zastávek na jídlo, nabíjení atd. Zdržení po cestě tam bylo způsobeno zejména navigací a její neaktuálností, kdy jsem nenajel na dálnici nebo zcela zbytečně sjížděl z dálnice do center měst a dokonce jsem se ocitl i v nějaké zahrádkářské kolonii v domnění, že se jedná o ne zcela dokončený dálniční přivaděč / byl o 1km dál. Taky cestou tam jsem jel mnohem pomaleji, z důvodu obav z dojezdu při vyšších rychlostech, očekávaných převýšeních a z obav z nízkých teplot pod bod mrazu / podotýkám, že obavy byly zbytečné. Cesta zpět už byla ve větší pohodě, s maximálním využitím dálnic a dálničními rychlostmi tzn. tempomat na tachometrových 135km/h. Čas při cestě zpět byl tedy asi 6,5hod. To je průměrná rychlost 53 km/h na 350km - čas včetně zastávek na nabíječkách i v Motorestu a to je hodně slušné. Čistá jízda zabrala asi 4 hodiny tj, průměr 90km/h. Na cestě zpět tvořila dálnice cca 50% a provoz byl velmi mírný. | |||||
| A cena za celou cestu téměř 900km? - cca 80Kč... | |||||
|
|
|||||
| zpět na hlavní stránku |
 |
||||
 |
|||||
|
|
|||||
